Profesní filozofie učitele: proč je důležité vědět, jaký učitel vlastně chci být nebo jakým jsem

Ve školství se často mluví o metodách, technologiích, aktivitách nebo hodnocení. Méně už o jedné věci, která ovlivňuje úplně všechno: profesní filozofii učitele.

V září se na to vrhneme také v rámci balíčku Září ve Flow.

Tedy učitelská filozofie je o tom:

• proč vlastně učím,
• jak chci se žáky pracovat,
• jaké hodnoty jsou pro mě důležité,
• co podporuji,
• co je pro mě charakteristické
• co už dělat nechci,
• jak má vypadat moje výuka i vztahy ve třídě.

A právě to bývá často důležitější než konkrétní metoda nebo aplikace.

Proč je profesní filozofie důležitá

Když učitel nemá jasno v tom, jak chce učit, velmi snadno sklouzne k:

• přehlcení,
• neustálému zkoušení nových věcí,
• pocitu chaosu,
• přílišnému srovnávání s ostatními,
• vyčerpání.

Naopak učitel, který zná své priority, si mnohem lépe vybírá:

• co do výuky zařadí,
• jaké vzdělávání mu dává smysl (vybírá si opravdu pečlivě),
• jaké aktivity odpovídají jeho stylu, zkrátka netlačí na pilu a je autentický,
• v jakých oblastech chce růst,
• a co už naopak nepotřebuje.

Profesní filozofie není něco „hotového“. Vyvíjí se spolu s námi a v průběhu let se opravdu mění. U začínajících učitelů se však teprve formuje a velmi se může proměňovat. Vliv na to mají naše učitelské vzory (i ty negativní), zkušenosti, kvalita praxe při studiu, spolupráce s uvádějícím učitelem a kolegy apod.

Méně školení, větší smysl

Tohle je možná trochu nepopulární, ale: více školení automaticky neznamená lepší výuku. Tedy sběratelé osvědčení a odškrtávání si počtu webinářů se opravdu radovat nemohou.

Mnoho učitelů dnes vybírá z obrovského množství:

• webinářů,
• workshopů,
• konferencí,
• nových metod,
• podcastů,
• aplikací,
• trendů.

A někdy z toho vzniká spíš zahlcení než rozvoj.

Ve Flow se nám osvědčuje vybírat další vzdělávání mnohem vědoměji:

• podle vlastních cílů,
• podle aktuálních potřeb,
• na doporučení kolegů,
• v tématech, která opravdu chceme rozvíjet.

Méně je někdy opravdu více. A vybírat si je důležité průběžně, nikoliv na konci roku, kdy nás vedení vyzve k nahlášení reportu o našem dalším vzdělávání a my rychle hledáme, čeho se můžeme účastnit. Pokud nám začne nějaký lektor či organizace vyhovovat, nebojme se ji být věrní.

Jak si začít budovat vlastní profesní směr

Nemusí jít o žádný složitý proces. Často pomůže několik jednoduchých otázek:

• Jak chci, aby se žáci v mé hodině cítili?
• Co je pro mě ve výuce nejdůležitější?
• Jaké hodiny mě samotného baví?
• Co mi ve výuce bere energii?
• Co mi naopak funguje dlouhodobě?
• Co by mi ve výuce pomohlo?
• Jaký učitel mi byl inspirací — a proč?

Odpovědi se mohou časem měnit. A je to v pořádku.

Tip z Flow: napište si své „učitelské proč“

Jedna z aktivit, kterou doporučujeme nejen začínajícím učitelům:

Zkuste si napsat krátký odstavec:

• proč učíte,
• co chcete žákům předat,
• jak by na vás měli žáci vzpomínat,
• jakou atmosféru chcete vytvářet,
• podle čeho poznáte, že vaše práce dává smysl.

Nemusí to být dokonalé ani nijak „oficiální“.

Ale ve chvíli, kdy přijde únava, chaos nebo pochybnosti, se k tomu dá dobře vracet. Připomenout si to, co jsme napsali, nám může opravdu zlepšit den.

Profesní filozofie se netvoří o samotě

Velký vliv má i komunita kolem nás.

Proto je důležité:

• sdílet zkušenosti v komunitách,
• mluvit s kolegy,
• hledat inspiraci,
• nebát se říct si o podporu,
• vytvářet bezpečné profesní vztahy.

Právě rozhovory s ostatními učiteli často pomáhají uvědomit si:

co je pro nás opravdu důležité.

co funguje,

co už dělat nechceme,

Stanovování rozvojových cílů pomáhá držet směr

Místo tlaku na „dokonalého učitele“ se nám osvědčuje nastavovat si malé realistické cíle.

Například:

• více pracovat s reflexí,
• zařadit pravidelnou skupinovou práci,
• zlepšit komunikaci se třídou,
• získávat zpětnou vazbu nebo důkazy o učení na to, co se žáci v hodině naučili,
• omezit vlastní přehlcení,
• vytvořit bezpečnější klima.

Malé kroky bývají dlouhodobě mnohem udržitelnější než velké revoluce.

Praktické tipy, jak si filozofii výuky zvědomovat

Pomoci může například:

• krátká reflexe po hodině,
• učitelský deník,
• digitální portfolio,
• sdílení s kolegou,
• kolegiální hospitace,
• nahrání vlastní hodiny,
• otázka: „Proč to vlastně dělám právě takhle?“

Často zjistíme, že některé věci už dávno děláme automaticky:  ale neumíme pojmenovat proč. A právě to bývá začátek profesního růstu.

Učitel nemusí zvládnout všechno

Možná nejdůležitější věc nakonec: není potřeba umět všechno, být na každém školení a používat každou novou metodu.

Mnohem důležitější je:

• učit autenticky,
• dlouhodobě udržitelně,
• v souladu se svými hodnotami,
• a vytvářet prostředí, kde se dobře učí žákům i nám samotným.

Pokud vás téma profesní identity, adaptace učitele a budování vlastního učitelského směru zajímá více, ve Flow jsme k němu připravili také záznam webináře a praktickou příručku k adaptačnímu období učitele.

Ideálně se s námi zapojte do výzvy Září ve Flow, kde se budeme tématu věnovat a naplánujeme si tak společně rozvoj na celý rok.